po dalších sto letech se shledáváme. a už se tady pravděpodobně neuvidíme.

12. července 2013 v 4:49
Čaute. Nejspíš jste si všimli, že jsem.. pořád v prdeli. Sakra, vážně jsem. Moc se omlouvám, ale mám nový blog a víc se věnuju jemu a na Sílu Hudby tak nějak.. jak vidíte.. kašlu. Prostě mizím. Moc se omlouvám. Můžete jít na blog http://rammy-s.blog.cz/ .. tam je toho víc. Asi vidíte, že jsem se za tu dobu, co jsem tu nebyla, dost změnila. Ano.. je to tak. Změna je život. Teď je pět ráno a já pořád ještě nespala. Pořád projíždím svoje staré blogy a přemýšlím nad tím, co jsem to byla za vola. Na rammy-s si můžete přečíst jiné příběhy, bude jich tam dost. S i-love-love končím, neboť mě přestal bavit, a přiznejme si, že je strašný. -.-' Prostě jsem jiná. Mějte se. A zavítejte do mého nového domova.:3
 

Nenávist II.část

16. ledna 2013 v 23:40 | Cherry
Vzhledem k tomu, že nechci být virtuálně týrána, jsem se rozhodla napsat druhou část Nenávisti. :D Jen chci rovnou říct, proč jsem to nenapsala hned - celé svátky jsem byla nemocná a včera jsem několikrát zvracela... a není moc lehké psát knihy, když se shýbáte nad záchodem a snažíte se, abyste si nepozvraceli vlasy, takžé...! A jak vždycky říkám: "Nech sa páči!" :D

Sheila skočila na gauč a rozvalila se snad i na opěradle. Michael se jen zazubil. Už to bylo pár hodin, co Sheilu chtěl slupnout obří vlkodlak jménem George. Zkrátka měla štěstí, že existuje vegetarián Michael. Krásný vegetarián Michael.
Sledovala jeho svalnatá záda a vysokou postavu a najednou jí napadlo: Kde vzal to oblečení?
"Je tady hodně věcí, ze kterejch se to dá vyrobit,"odpověděl jí Michael a otočil se na ní. "Což mě pěkně potěšilo."
"Ehm... ty mi čteš myšlenky, jo?"
Michael pokrčil rameny a přikývl. Pak se zašklebil a sklonil se, aby ji políbil. Proč se ti dva pořád líbali? Proč?

Choe běžela celým světem, který, bohužel, vůbec neznala. Najednou litovala toho, že se tenkrát nepřihlásila ke Skautům. Když zjistila, že "Nic" je něco skřížené s ptákem, dinosaurusem a čímsi chlupatým, děsila se toho ještě víc. Rozhodla se tomu říkat Ptákosaurus, ale bylo to zbytečné, protože jí šlo o život.
"Do prdele!"vyjekla, když zakopla. Bála se totiž, že upadne a Ptákosaurus ji sežere - a nebude mu chutnat, protože nemá skoro žádné maso. Zatočila doprava - ale uklouzla, protože měla dost blbé boty na utíkání. Dopadla na obličej a zůstala ležet v bezvědomí.

Sheila zamžikala a posadila se. "Kde to, kurva, jsem?"zeptala se sama sebe. "Michaele?" Ale nic. Nic se neozývalo - krom křiku. A taky vrčení a štěkání a trhání a všeho možného, co zní tak nějak... děsivě. Rychle vyskočila na nohy a vydala se tím směrem, kterým se jí vůbec, ale vůbec nechtělo. Byla až dost vyděšená těmi zvuky, které z toho místa vycházely. Moc netoužila po tom vidět to místo.

Michael se pokoušel toho hajzla zabít. Choe se krčila v rudém křoví a polykala vzlyky. Sheila přiběhla přesně v tu chvíli, co hajzl dopadl na zem - tedy Ptákosaurus. Už se nehýbal, což byla jasná známka toho, že už se ani hýbat nebude. "Debilní Ptákosaurus!"vykřikla Choe, když vylezla z křoví. Michael na sebe vzal zpátky lidskou podobu.
"To je..."zamumlal tiše, když si prohlédl svého nejlepšího kamaráda. "Ten kretén!"
"Kdo?"zeptala se Sheila nechápavě. Nechápala nic. Toho "kreténa", ani to, co tady "kretén" vůbec dělá.
"Kámoš,"odpověděl Michael a odvrátil pohled od své druhé duše - Filla. "Tvrdil mi, že by neublížil ženský - ani člověku. Myslel jsem, že je taky vegetarián."
"Taky vegetarián?"nechápala Choe.
Sheila se k ní soucitně naklonila. "Michael nejí maso."
"Ty vole!"vyjekla Choe pobaveně a Michael se zamračil. "Klid, chlapče, klid..."zamumlala Choe, aby ji Michael neroztrhal. No, on by vlastně neroztrhal. Vždyť by mu nechutnala!
"Myslel jsem, že Fill je normální. Jaks to říkala, Choe? Ptákorus?"
"Ptákosaurus,"opravila ho Choe.
"Tvoji kamarádi se nás snaží zabít,"pronesla Sheila. V jejím hlase byl slyšet napůl smích, ale napůl strach.
"George nebyl kamarád, Shei,"řekl Michael a zamračil se - znovu.
"No jo, no jo. Ale já už ven chodit nebudu!"prohlásila Sheila.
"Souhlas,"přikývla Choe. Michael se jen zasmál.
"Já vám říkal, že je to tady nebezpečný."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Jen vám chci ještě říct, abyste se jukli na jeden blog: http://vopple.blog.cz/

a ještě vás chci informovat, že plánuju změnit design tohoto blogu. moc se mi současný nelíbí.



Cherry

A další....- Nenávist I. část

2. ledna 2013 v 14:07 | Cherry
Asi jste si všimli, že můj blog už nemá moc článků. Museli jste si toho všimnout... Jen poslední dobou nemám čas. Hlavně o těch Vánocích a teď o Silvestru to bylo dost pestrý. Jsem jen trochu zaneprázdněná, takže... No nic. Dávám sem další kapitolu, což znamená, že jsem na tenhle blog nezapomněla. Myslela jsem na něj každou vteřinu, vymýšlela jsem novou kapitolu. No, a vzniklo z toho tohle. Tak si to užijte!

Sheila sebou zběsila trhla, když si všimla vlkodlaka pod stromem, na kterým seděla. Sice se nedíval na ní, ale hýbal nosem tak znechuceně, jako by ji cítil. Tohle Michael nebyl. Michael byl mnohem hezčí vlkodlak, tohle bylo nechutné.
Zatajila dech. Vlkodlak se totiž zastavil a koukal kolem sebe. Sheila věděla, že je po ní. Ten vlkodlak ji doopravdy cítil. Pomalu vlezla do místa, kde je spoustu listů a vlkodlak by ji nemusel vidět. A najednou vzhlédl a zavrčel. Když skočil nahoru na větev jen kousek od Sheily, ona seskočila dolů tak rychle, div se jí tam nezachitily kalhoty. Boty jí na blátě klouzaly a létaly kolem ní listy, jak za ní vlkodlak běží a ničí vše zelené, co mu padne pod ruku. Ne, pod tlapu.
Vrčel a škubal sebou, protože se mu do tlap zarývaly trny z růží a jiných květin, které tady rostly. Už byl celý zablácený.
Když Sheila zahýbala, skoro uklouzla a namlela si. Teď bylo příliš nebezpečné padat. Musela běžet a běžet a běžet ve světě, který vůbec nezná. Třeba se tady najednou objeví Michael a zachrání jí! Ale nikde nebyl. Prostě jen běžela, utíkala před tou nestvůrou, která si jí chce dát místo lahodného propečeného kuřete k obědu.
Vlkodlak vyskočil, ocitl se jen malý kousek od Sheily. Ona vyděšeně vyjekla a zkutálela se na zem. Zrychlil se jí tep. Chlupatá nestvůra se k ní přiblížila s vrčícími zvuky a pěnou u pusy. Vesele vycenil zuby a trhl za Sheilinu košili. Sheila znovu vyjekla. Pokusila se stoupnout si a utéct, ale vlkodlak ji držel moc pevně. Když se chystal utrhnout jí hlavu a spolknout i s vlasy, narazilo do něj cosi tak prudce, až odletěl a Sheila skoro taky. Ale každopádně už jí nehrozilo, že jí sežere vlkodlak tak brutálně, jak si ani nedovedla představit. Podívala se směrem, kde se prali dva vlkodlaci. Dovedla je rozeznat: Ten hnusnější byl ten, který na ní zaútočil, ten hezčí byl ten, který jí zachránil. A pak si všimla, kdo byl ten, co jí zachránil. "Michaele!"zaječela. Hnusnější vlkodlak byl už napůl roztrhaný. Michael se nad ním skláněl a v "ruce" svíral špičatý klacek. Zabodl druhému vlkodlakovi klacek do hlavy - tedy alespoň to tak vypadalo. Michael ho spíš zabodl do země.
Pak se obrátil na Sheilu a došel až k ní. Teprve potom se proměnil. "To byl George,"prohlásil, ale Sheila tomu vůbec nevěnovala pozornost.
"Proč jsi ho, sakra, nezabodl?!"vyjekla a vstala. Michael povytáhl obočí.
"Kdybych ho zabil, přijde jich víc, víš?"opáčil a obrátil se zády k ní. Sheila ho popadla za rameno a obrátila čelem k ní. Michael natáhl ruku kamsi nad Sheilinu hlavu a když ji stáhl, v ruce držel dvě růžové bobule.
"Co to je?"tázala se Sheila. Michael jí jednu podal. "Bude to otrávený, Michaele."
"Jak myslíš dlouho, že tady žiju?"odpověděl jí Michael klidně a strčil si celoum bobuli do úst. Znovu se obrátil a kráčel směr jeho dům. Sheila cupitala za ním, ale neustále se otáčela na polomrtvého vlkodlaka. Michael začal hvízdat.
"Co to mělo znamenat? Jaktože ty seš hodnej- a tohle je hajzl, co mě chtěl sežrat?"vypálila Sheila rychle a Michael vzdychl.
"Ne každej vlkodlak je... nehladovej."
Sheila na něj vykulila oči. "Cože? Takže až ty budeš hladovej, tak mě budeš chtít sežrat a potom si pochutnáš i na Choe, pak možná sežereš i vlastní nohu- pak zase ruku... utrhneš si UCHO?!"
Michalel se jen zubil. "Dělám si srandu. Každej vlkodlak je hladovej, ale ne každej jí...maso."
"Takže ty jsi vegetarián?"
"Klidně tomu věř,"zasmál se Michael a Sheila skoro padla.
"COŽE?"

Choe se ohlédla za sebe. Nic. Byla to jen halucinace. Kráčela na cestě lesem, celkem barevným lesem. Kolem ní se vlnily růžové, modré, červené a oranžové stromy, nad ní poletovala duhová pírka a ještě nad nimi svítila duha. Jen trochu víc barevnější.... byly na ní všechny barvy. "Hůstý,"zamumlala Choe, když si duhy všimla. Při každém kroku se pod ní zvlnila zem, takže Choe častokrát zavrávorala. "Sheilo!"zavolala. "Michaele!" Když se nic neozývalo, znovu zavolala: "Sheichaele!" Ale pořád nic. Znovu se za ní cosi hýblo. Obrátila se,ale další nic. Pokrčila rameny a šla dál - stejně šla už k Michaelovi domů. Když znovu něco uslyšela, rozeběhla se.... "Nic" za ní běželo taky....


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry
 


Zase po sto letech... :D Perfektní II.

19. prosince 2012 v 21:26 | Cherry
Je to po dost dlouhé době, já vím. Nějak jsem neměla nápady. Ale dneska mě to trklo... ;) Vytvořila jsem nový blog: www.bygully.blog.cz . Kdybyste si to náhodou četli, tak se nedivte tomu Michaelovi(to jméno totiž zbožňuju). No, ehm, takže, ehm, si to, ehm, po dlouhý době, ehm, užijte! :D

Naklonil se k ní a políbil ji. "Nedělej, jako kdyby ti to připadalo divný,"zašeptal a přitáhl si jí k sobě.
"Nedělám,"opáčila Sheila a polibek mu oplatila, "mě to přijde divný, ani to nemusím dělat." Michael se na ní zazubil.
"Jak dlouho se známe..."zamumlal stejně tiše. "A jak moc tě miluju." Sheila se ušklíbla.
"Nemyslíš to vážně, Michaele,"zašeptala mu do ucha, "to nejde."
"Nooo...."zamyslel se Michael. "Já myslím, že jde. Jak vidíš..."
Sheila ho políbila na krk. "Myslíš, že to není zvláštní?"zeptala se ho pochybovačně.
"Co je zvláštní?"opáčil Michael. Políbil ji do vlasů a nadechl se její vůně vlasů. Voněly po broskvích.
"Já jsem z jiného světa než ty,"odpověděla Sheila, "a přitom..." Michael popadl její obličej do dlaní a přisál svoje rty na její.
"Ale mě je to jedno,"řekl a popadl jí do náruče. Sheila vyděšeně vyjekla.
"Pusť mě!"zaječela vyděšeně a Michael jí položil pustil na nohy. "No vidíš, že to jde." Michael jí políbil na čelo a v tu samou chvíli se spustil déšť. "Jdeme do tvýho neskutečně úžasnýho baráčku?"uculila se Sheila.
"Nooo. Jo, určitě." Rozeběhli se směrem k jeho domu, oboum po tvářích stékaly čůrky deště.

"Choe!"zavolala Sheila a posadila se na pohovku. Michael se posadil vedle ní, pohrával si s pramínkem jejích vlasů a hlavu jí položil na rameno.
"Co je?"odpověděla Choe a objevila se vedle nich. "Vy hrdličky.."
Sheila po ní hodila vražedný pohled, ale Choe si jí nevšímala. "No tak mi vysvětlete tohle." Ukázala na Michaela, který se opíral o Sheilu a omotával si její pramen vlasů okolo ukazováčku. "Ale stejně je to sladký! Takovýho kluka bych fakt chtěla."
Michael se zasmál. Choe se někdy umí chovat jako magor. To už poznal i on. "Hele, já myslím, že..."
Sheila se na něj zlověstně podívala. "Že co?"
"Že jsi nejlepší ženská na světě! I na tomhle, i na tom vašem."
Sheila ho jemně rozcuchala a znovu se podívala na Choe. "Tak co jste mi chtěli?"zeptala se Choe otráveně.
"Jenom jsme chtěli vědět, jestli ses někam nezatoulala,víš?"odpověděl Michael se smíchem ve tváři.
"Hele,"opáčila Choe ostře, "ty jeden! Tě zabiju, víš o tom?"
"Hm...To se ti nepovede,"řekla Sheila a objala si kolena, pevně je držela u brady. Michael se rozvalil na pohovce.
"Já jsem rozená bojovnice, Shei. A Michaele."
"Jo jo,"zamumlal Michael, zatímco zíral do stropu. A potom zavřel oči.
"Necháme miláčka spát, co říkáš, Sheilo?"zazubila se Choe.
"Ztichni, nebo tě uškrtím, miláčku,"odsekla Sheila a lehla si vedle Michaela. "Běž."
Choe se zamračila a odešla. Sheila se natočila k Michaelovi, políbila ho na čelo a usnula po jeho boku.


Je to sice dost krátký, ale aspoň něco, ne? :D Hlavně už musím jít... Mějte se, ahojá ! :D

Cherry

Síla hudby - Perfektní I. část

15. října 2012 v 14:06 | Cherry
Ahoj,lidičky. Už dlouho jsem sem nic nenapsala, jelikož jsem nemohla načerpat žádné inspirace a navíc tu byla kamarádka a psali jsme knížku ve Wordu. Nevím sice, jak jí to napadlo, ale je to úžasná knížka. Už se těším, až jí dopíšeme a já si jí budu moct přečíst :)) . Taková...logická a přitom vtipná a zajímavá. Jde tam hlavně o to, abyste celý děj pochopily.
Tak.. zpět k Síle Hudby. Doufám, že se vám líbí, protože mým kamarádkám ano. A napadlo mě, že by Síla Hudby mohla být o něco zajímavější a romantičtější. A abyste se dozvěděli, o co vlastně jde, tak se do toho musíte hodně vžít. Chci,aby do toho byla zapojená logika, stejně jako do té druhé knížky. Takže... Nech sa páči ;)

Sheila přemítala o tom, jak se o všem rozhodne. Přeci se do někoho nemůže zamilovat ve "druhém světě" a potom se dozvíte, že je to na houby. Nemůžete ho jen tak ztratit. A ještě tím, že si na vás nevzpomene. To je na tom to nejhorší. Že to nemůžete změnit...ledaže-ledaže.. ledaže by šel s ní. Že by se s ní vrátil.
"Michale?"ozvala se,zatímco se Michael snažil vytvořit večeři s jakýchsi tvorů, které Sheila vůbec neznala.
"Hm?"zamumlal Michael a z něčeho si ukousl.
"Proč se nevrátíš domů?"zeptala se Sheila a hlavu si opřela o stěnu, která stála za gaučem.
"jsem doma,"opáčil Michael s udiveným výrazem.
"Ne nejsi, Michaele. Doma jsi jinde. Ne v tomhle světě.... Myslím tam, kde bydlím já a Choe. Vrať se tam,"vysvětlovala mu Sheila a přitom se mračila.
"Já vím, Shei. Ale... když jsem vlkodlak, nemůžu se jen tak vrátit. Víš.. zabíjím. A ty by ses mě měla bát o mnohem víc, než se mě bojíš teď."
"Já se tě nebojím, Michaele. Proč bych se tě bála?"
"Ty možná ne, ale lidi u nás by se mě báli. A hlavně by mě co nejdřív zabili."
"A to se s tím nedá nic dělat?"
"Jo..Dá. Ale je to složitý. Trvalo by to dlouho a možná, že by se to ani nepovedlo."
"Jak to víš?"
"Nejmocnější vlkodlak je na druhé straně Boglorie. A jeho moc je neuvěřitelná. A jestli ho nějak naštveš, a to je hodně lehký, zabije tě."
V tu chvíli se Sheila odmlčela.
"Michaele...Nevíš, jak jsem se sem dostala?"
"To je síla hudby. Chuchy a Chuch ti to řeknou."
"Ty je znáš?"
"Jo.. I mě pomáhali."
"Aha. A.. proč se to jmenuje Síla hudby?"
"Protože... nevím, jak ti to vysvětlit. Prostě je to taková magie. Když hraješ něco, co jsi hrála poprvé za svůj život, prostě tě sem přemístí. Já hrál například na kytaru."

Jakože ty jsi muzikant??

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......


Cherry :)

Síla hudby- Být originální II.

6. října 2012 v 14:32 | Cherry
Ahojda :) Možná, že už na to mám čas. Asi, že se mi i chce. Takže jsem pro vás napsala pokračování další kapitoly Síly Hudby-Být originální II. část.Takže si to užijte :)


"A proč jsi sem šla?"zeptala se Chuchy v lese.
"Já sem nechtěla jít,"odpověděla jí Sheila zaraženě. Pořád zkoušela signál. Furt nic!
Chuchy se s Chuchem zatvářili uraženě. Zatracená fantazie. Prostě si nesmí představovat, že jí zabijou,nebo že jsou naštvaní.
"Co že si?!"zakoktal Chuch. Fakt už toho nechte.
"Prostě jsem sem nechtěla. Zahrála jsem na piáno a už jsem byla tady. S Choe."
"Aha. A chceš tu být?"zajímalo Chuchy znovu. Sheila se zamračila. Představila si je, jak se na nic takového nikdy nezeptali. Ale nic. A prý, že to je všechno fantazie.
"Nevím. Asi. Ale... na jednu stranu chci, na druhou ne,"rozhodla se nakonec.
Jenže... Ona ho miluje. Michaela. Ale zárověň domů chce. Jenže,když někoho milujete, prostě ho milujete. A nechcete od něj pryč. Jedině... jedině, že by ho vzala s sebou. Ale jako vlkodlaka? V tom je ten problém. A na to jediné Sheila zatím myslela.
"A teď se budu ptát já,"oznámila Sheila, když zakopla o velký kámen. "Odkud jste?"
"Z tvé hlavy,"odpověděl Chuch s úsměvem. Skoro se to ani nedalo poznat, jelikož to byl malý transformer.
"Ne, myslím... Určitě máte nějakou rodinu?"
"Jsme nejmenší Autoboti,co můžou být. A rodinu máme.- Všechny Autoboty,"opáčila Chuchy.
"Takže přece jenom jste Transformeři!"
"Jo jsme. A právě proto by ses tolik neměla dívat na Televizi,"prohlásil Chuch. Vážně se střídali! Chuch-Chuchy-Chuch-Chuchy-Chuch-
"A tohle jsem si taky vymyslela? To,co si teď řekl?"
"Přesně tak. I tohle. Ty máš ale nápady!" -Chuchy.
"Hej! To bylo zbytečný."

Stromy, na kterých nerostly listy,ale na kmenu ty chlupaté kytky. Krásně barevné a přitom tak obyčejné. Na každou z nich sáhla i když věděla, že jsou prostě jemné. Každá mohla být jemná jinak. Ne? Ale ano....
"Sheilo?" Ehm. To byl jen Michael. Pořád to je jen Michael. Nebo Chuch a Chuchy, kteří šli za svou rodinou. Sheila trvala na tom, že půjde s nimi, jenže Chuch a Chuchy trvali zase na tom, že je to zbytečné. Že je prý někdy určitě uvidí. A varovali ji, že jsou tu i Deceptikoni. To ona sama věděla. Přece si je tady představuje,ne?
"Hm?"broukla a otočila se.
"Co tu děláš? Říkal jsem ti, že je to tu nebezpečný."
"A co? Já to vím. A stejně jsme potkala dva Autoboty, co mě tu provedli,"odsekla hořce. Vážně? Doopravdy? Autoboti? A kde je vzala?
"Ty sis tady fakt představila Autoboty?"zasmál se Michael.
"Jo. A právě vedu skvělej monolog,"odeskla znovu.
"Jak jsi na to přišla?"
"Vím, že nejsi opravdový. Že... jsi jenom z mé hlavy, Michaele."
"Ne. Ve světě jsem normální člověk. Ale tady si mě představuješ jako vlkodlaka. Jedině to nejsem."
"Takže.. když tě potkám doma... tak mě nepoznáš?"vyděsila se. NE!
"Ne."



Cherry :)

Síla hudby- Být originální I.

4. října 2012 v 16:21 | Cherry
Včera to bylo náročné a chtěla jsem napsat alespoň jednu část. Jenže z denního courání jsem byla hotová a ani jednu část jsem nestihla, jak už jste si asi všimli. A prosím o to, aby jste ohodnotili mé příběhy, protože mi blbne blog.cz.. Ukazuje se mi, že včera navštívilo vás blog 0 lidí a přitom, že někdo něco okomentoval. No, tak napište alespoň něco, abych věděla, že jste tu byli ;) . A roli v tom měla včera možná i Lenost. Jako téma týdne,že? No nic. Takže si počtěte první část další kapitoly Síly Hudby. Nech sa páči :) ;)

Sheila se probudila v tom úžasném paláci. Michael ležel na zemi a Sheile došlo, že ho asi schodila. Jak to dělávala vždy. Doma se probudila- a šup! Pes ležel na zemi. Probudila se u Choe- a šup! Choe ležela na zemi!
Nechala Michaela Michaelem a v kostkované košily, fialových kraťsech, červených Converse teniskách vyrazila ven, než si uvědomila, kde to vlastně je.
"Sakra..."zasténala úzkostlivě. Proč si nemůže jen tak vyrazit? Hloupá nebezpečná... rasa(?)! Z hluboka se nadechla a vykročila po skalách. Různí tvorové se na ni usmívali a cenili zuby, až se začala bát, že to úsměv není. A že je dost možné, že si na ni brousí zuby. "Ahoj,"zdravila všechny a přitom si na ně zuby jako brousila taky. Ale i tak chce domů.
Začali kolem ní pobíhat chlupatí malí "psy". Alespoň tak vypadali. Ve velikosti Čivavy. Což bylo hodně roztomilé. Uši měli povislé, oči modré, kraťoučké čumáčky, packy krátké jako palec na ruce a ocasy dlouhé asi pět centimetrů. Jeden se Sheile pověsil na nohu a ostrý drápek jí zaril do kůže. "JAU!"zakvílela a toho pejska vzala do náruče. Z nohy jí vyteklo pár kapek krve a objevila se zde malá černá tečka. Asi by měla doběhnout za Michaelem,aby ji ošetřil. Bála se,aby něco nechitila, jelikož tady je možné všechno. "Ahoj, Drápku." Rozhodla se, že mu bude říkat takhle. Drápky měl docela ostré.
Drápek začal vrtět pěticentrovým ocáskem, čímž Sheilu mlátil do ramene. No, minimálně ji mlátil. Ten ocas byl totiž vážně krátký.
Kráčela po skalách a pozorovala děti zelených prcků s ušima Shreka, až na to, že byli čistě modré. A že to nebyli uprdění velikáni. Zastesklo se jí po televizi a animovaných pohádkách. Po oslíkovi.A po Puggy, její papírové fence se kterou usíná každou noc v posteli, kterou používá místo polštářku, která jí každý večer umývá nohy svým malým jazíčkem, která štěká při každé příležitosti. A která se vyčurá kdykoli, když si Sheila koupí nový bílý koberec. A přímo na ten koberec.
Drápka pořád drbala na hlavičce a zdravila každého, kdo se jí připetl do cesty a málem o něj zakopla. Ehm, co se jí připletlo do cesty a málem o to zakopla.
Drápek jí neustále zarýval drápek do jednotlivých částí těla až se začala bát o svojí krev. Už to bylo divné. Najednou se Drápek začal zvětšovat a jeho drápky už nebyli drápky, ale drápy. A on sám byl Dráp, ne Drápek. Už se ho i začínala bát. A to jako dost.
Pustila ho na zem a kráčela dál podél hlinné cesty. Vytáhla z kapsy mobil a zkoušela signál. Nic. Vůbec nic.
"HEJ!"zakřičel někdo za ní s pisklavým hlasem.
"Jo,hej!"souhlasil někdo zase za ní.
Mobil rychle zastrčila do kapsy a zamkla ho, aby se do něj nikdo nedostal. Iphone byl nejlepší mobil, jaký kdy měla a nechtěla o něj přijít. Asi tady nikdo s mobilem neumí. Takže by se nikomu nemělo podařit ho odemknout.
"Vlkodlačice tohle dělají?"zeptal se zase někdo.
"Já nejsem vklodlačice,"ohradila se Sheila, zatímco se pomalu otáčela na patě.
Dva malý roboti. Žeby Transformeři? Rozhodně tak vypadali.
"A kdo teda jsi?"tázali se a přibližovali se. "Člověk?"
"Jo,"odpověděla Sheila s sevřeným zadkem. Pomoc.
"Tak to všechno vysvětluje."
"Co všechno?"divila se.
"Že nás vidíš. Jsme jenom kousek z tvý bujný fantazie,víš? Transformeři. Celý tenhle svět sis jen vymyslela,"odpověděla jí holka Transformerka. Nebo jak jí říkat?
"Ale, Choe si ho taky vymyslela,"napadlo ji.
"Ne. Choe tu vlastně ani není. Ale ty jí tu vidíš,"doplnil kluk Transformer. Bože. A co jejich jména?
"Takže... Kdybych si je přestala představovat, nejsou tu? Ani Michael ani Choe?"
"Ne,"řekli jednohlasně.
"A jak se jmenujete?"zeptala se po chvíli odmlky.
"Chuchy a Chuch."
Sheila se potichu zachichotala. Vtipná jména. Vážně.
"Můžem tě doprovázet celým tvým světem?"
"Budu jenom ráda,"opáčila Sheila vesele a vykročili přímo do lesa.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry :)

Líbilo se?

Pardon za nepřítomnost.

3. října 2012 v 21:43 | Cherry
Ahojte, lidi. Omlouvám se za celodenní nepřítomnost. Byla jsem s kamarádem v Praze po obchodech. Asi jsem se nezmínila o tom, že tenhle jediný člověk mi rozumí s tím kreténem Karlem? (Mimochodem, to je můj ex přítel.) Asi jsem se nezmínila. A jedině on mě vážně chápe. A nadává na něj stejně, jako já, zhruba... A navíc byla neskutečná sranda. A na pusu sral. Asi pochopil, že nechci zničeho nic mít kluka. Ani se s nikým líbat. :) Takže ahoj Cherry

Síla hudby- Hodné bytosti II.

2. října 2012 v 22:03 | Cherry
Síla hudby mě vážně dostala. Nevím sice, jak moc dostala vás, ale mě to nějak chytlo. A líbí se mi to. Ráda píšu. A to hlavně, když mě baví vymýšlet konkrétní příběh. Tolik kapitol(sice byli krátké) jsem nikdy nenapsala. A vážně NE takové.Ale i tak jsem toho napsala vážně hodně o lásce, dobrodružství, horory, vtípky. Je toho hodně. Ale sem jsem se rozhodla napsat vše. Vše. Mix lásky, dobrodrušství, hororu a přitom vtipného dialogu mezi hlavními postavami. A asi právě proto mě to tak baví. V téhle kapitole by měla vystupovat hlavně Sheila s Michaelem, jelikož jsem se rozhodla, že do toho přidám trochu více romantiky. Choe tam bude samozřejmě taky, pro vás, co jí mají rádi. Dokonce jsem tam dala i kousek, kde je jen ona ve svém pokoji. Teda, v Michaelovim pokoji. A pak jen Sheila a Michael v dalším pokoji ;D. Nech sa páči ;D


"Líbí?"zeptal se Michael a sedl si vedle Sheili.
"Že váháš!"odpověděla mu Choe a zazářila. Michaelovi to celé přišlo hrozně vtipné. Aby ne, když jsou obě tak nadšeně vykulené a přitom zaječí vždy, když se jim něco líbí. A že se jim líbilo hodně věcí.
"A co tobě?"obrátil se k Sheile.
"Skvělý,"opáčila Sheila, zatímco pozorovala televizy. "Tady funguje satelit?"
"Ne. Je to spíš něco, jako vzpomínka na domov. Je to vyrobený z papíru,"odpověděl jí Michael a opřel jí hlavu o rameno. Choe na ně znovu zazírala. Ježíš... Asi trochu žárlila. Možná proto, že ona sama už dlouho klula neměla.
"Z papíru? Tady se vyrábí papír?"zeptala se Choe,aby ty dva od sebe nějak odtrhla.
"Ne. Ale když seš tady dlouho, dokážeš všecko. Vyrobil jsem si ho sám."
"Můžu se kouknout nahoru?"zeptala se znovu a Michael přikývl.
"Myslíš, že bude ječet?"zeptala se Sheila tiše, aby ji neslyšela Choe.
"Rozhodně."
A ano. Ječela. Její pokoj vypadal jako ten luxusní pokojík na Manhattanu. Nebylo jasné, že je její, jenže Michael měl v úmyslu jí dát přesně tenhle. A tak skočila do postele a užívala si jí. Nebyla zrovna tvrdá, jak to má Choe ráda. Asi tam nebyli pérka. Byli tam jen pírka. A muselo jich být moc. Potom byla obalená nějakých listem a přes ní hozené ovčí chlupy. Ale i tak: Velice pohodlná. V nočním stolku bylo několik šuplíků a Choe je začala prohledávat. Nebylo tam nic jiného, než knihy. Knihy a knihy a knihy. Ručně psané. A desky byli nakreslené jakousi tužkou. Nebylo možné, jak hodně věcí se tady vyrábí, a přitom se nemá z čeho. Ale Michael byl určitě člověk. Teda pro Choe. Nebyl tak úplně člověk. Ale bývalý určitě. A že se sem dostal nějak podobně, jako ona a Sheila. Tedy, nevěřila tomu, že by měl snad hrát na piáno. Možná prostě zezelenal a zmizel. Třeba mu bylo špatně! Nebo žeby spisovatel? Bylo to dost možné, protože by se klidně vsadila, že nikdo tady neumí psát,ani číst. A možná, že mluví jiným jazykem.
Pročítala si texty a nejednou jí to přišlo vážně úžasné. Michael měl velice plnou slovní zásobu a bezvadné nápady. Bylo to neskutečně romantické a přitom nějak zvláštně drsné... Skoro se rozbrečela. S tím magorem bude určitě šťastná, pomyslela si. Teda, jestli přežijem.

Sheila se s Michaelem válela na pohovce a přitom zírala na tu prázdnou televizi. Byla to vážně sranda. Ten Černý Humor, co dávali v televizi. Vážně pěkné.
"A ty jsi člověk? Teda.. myslim jestli seš z našeho světa?"zeptala se Sheila po chvíli civění na televizi.
"Jo. Ráno jsem se probudil tady,"odpověděl jí s rukou na jejím stehně. On jí normálně osahává!
"Aha."
Lehla si na něj a políbila ho. Ještě, že je Choe v pokoji, jinak by asi zvracela. Nebo by každému jednu vlepila.
Michael se zašklebil. "Malá se nám zamilovala..."zašeptal a polibek jí oplatil.
"A velikán je mimo..."odeskla Sheila a naznačila mu, že by ho nejradši uškrtila.
"No to je,"přikývl Michael. Byl do ní zamilovaný až po uši vlčáka.
"A vy tady fakt nemáte žádný hezký holky?"zeptala se a převalila se vedle něj na záda.
"Jestli nepočítáš zelený holky, tak jenom dvě."
"Aha, aha, aha." Znovu ho políbila... Láska na celej život! Smějící se


Cherry :)


Síla hudby- Hodné bytosti I.

2. října 2012 v 11:53 | Cherry
Ahojda. Napsala jsem další kapitolu Síly hudby. Asi to půjde takhle pravidelně, jak už vidíte. Každý den byste tu měli najít dvě kapitoly. Pokud tak nebude, tak se moc omlouvám, ale někdy prostě nemám čas. Ale vážně mě to začalo bavit, takže.... Nech sa páči ;-)



Choe na ně nechápavě zírala. Ti dva se tam v pohodě líbali, zatímco Sheila držela Choe v náručí. Pche. Vlkodlak. Bože. To si asi Sheila neuvědomila.
"Lidičky?"přerušila je Choe a snažila se dostat na vlastní nohy. Ještě byla trochu vystresovaná z téhle země a z toho, jak rychle dokáže omdlít.
Michael a Sheila se od sebe rychle odtrhly, utřely si rty a věnovali se jen Choe. Choe ho vlastně ani neznala. Ani Sheila. Skoro... vůbec.
"Choe! Jsi v pohodě?"vyjekla Sheila nadšeně a objala ji.
"No, já jo,ale nejsem si jistá, že vy jo,"opáčila Choe a podala Michaelovi ruku. Nebylo možné, jak rychle se dokáže zorientovat. A zdálo se, že to Sheilu i Michaela trochu děsilo. Ale také bylo divné, jak mluvila.
"Já už musim, už je skoro večer,a vy byste se taky měli někam schovat,"prohlásil Michael a chystal se k odchodu, jenže Sheila ho chytila za ruku. Choe se nenápadně zachichotala. Jak je možné, že se s takovým blbečkem líbala? pomyslela si. A navíc- stejně ho vážně vůbec nezná.
"A, pane gentlemane, kam se asi tak máme schovat? To nás nemůžeš vzít s sebou? Copak tam máš "rodinu"?" Sheila se nikdy nenechala odbýt. A prostě musela! Nejde o to, jestli je to gentleman, a to že asi není, ale jde o to, jestli je tady víc vlkodlaků. A Sheila to hodlala zjistit nenápadně před Choe.
"Nemám tam rodinu. Bydlím sám, jenže... je to hodně daleko a vy než byste tam došli, tak já tam za chvilku došplhám,"odpověděl Michael a ukázal na skály. To jakože tam bude nějaká cesta pro nás a on si tam došplhá? pomyslela si Sheila a zamračila se.
"Máš záda?-Máš. Tak nekecej a šplhej!"
"Myslíš jako, že vás unesu? Nezapomeň na to, že jsem normální kluk."
"Hm. Ale pěkně silnej normální kluk,"podotkla Sheila a strčila do něj. Sedla mu na záda a stáhla s sebou Choe.
"Magoři,"zašeptala si Choe sama pro sebe. Málem z Michaela sletěli, když se dal do pohybu. A v Choe zamrazilo.


"A jsme tu,"prohlásil Michael a zastavil se. Sheila byla ještě trochu zmatená z toho, jak je to tu krásné. Ti tvorové žijí jen v hloučkách a bylo tu ještě několik stejných vlkodlaků, kteří samozřejmě, nechali Michaela na pokoji. Sheilu chvíli děsilo, že by si snad mohli myslet, že jsme Michalův úlovek.
Michael bydlel na vrcholku jedné skály, kde bylo spousta bytostí z tohohle světa. A tyhle se zdáli hodné. Stejně jako Michael. Tedy.. někdy. A Sheila se musela snažit ho nenaštvat. Bála se už při pomyšlení, že se ho jen dotkne tím, že ti vlkodlaci jsou strašní. A že se jich bojí.
"Páni,"vydechla Choe překvapeně. " Jsou vážně roztomilí!"
"To si myslíš, uměj bejt i pořádně naštvaný,"řekl Michael a Sheila pokrčila rameny. Jasný. Oni, pomyslela si. "Sheilo, jdeš špatným směrem!" Sheila se zastavila. "Doleva."
Tohle byl takový velký bárák, podobající se paláci. Sheila k němu kráčela s otevřenou pusou a Choe jí následovala jako klon. Michael se jim smál. Vydal se za nimi s blaženým úsměvem.
"To je fakticky tvoje?"divila se Choe a Michael jí přikývl na odpověď. "Super!"
Sheila se rozeběhla směrem k vchodovým dvěřím.
"Je odemčeno,"informoval ji Michael. Sheila rozrazila dveře. Ten barák byl vážně skvělý! Takový... luxusní, ale přitom skromný.
"Bože můj...."zašeptala Sheila a vrhla se na pohovku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Cherry :)

Kam dál