Říjen 2012

Síla hudby - Perfektní I. část

15. října 2012 v 14:06 | Cherry
Ahoj,lidičky. Už dlouho jsem sem nic nenapsala, jelikož jsem nemohla načerpat žádné inspirace a navíc tu byla kamarádka a psali jsme knížku ve Wordu. Nevím sice, jak jí to napadlo, ale je to úžasná knížka. Už se těším, až jí dopíšeme a já si jí budu moct přečíst :)) . Taková...logická a přitom vtipná a zajímavá. Jde tam hlavně o to, abyste celý děj pochopily.
Tak.. zpět k Síle Hudby. Doufám, že se vám líbí, protože mým kamarádkám ano. A napadlo mě, že by Síla Hudby mohla být o něco zajímavější a romantičtější. A abyste se dozvěděli, o co vlastně jde, tak se do toho musíte hodně vžít. Chci,aby do toho byla zapojená logika, stejně jako do té druhé knížky. Takže... Nech sa páči ;)

Sheila přemítala o tom, jak se o všem rozhodne. Přeci se do někoho nemůže zamilovat ve "druhém světě" a potom se dozvíte, že je to na houby. Nemůžete ho jen tak ztratit. A ještě tím, že si na vás nevzpomene. To je na tom to nejhorší. Že to nemůžete změnit...ledaže-ledaže.. ledaže by šel s ní. Že by se s ní vrátil.
"Michale?"ozvala se,zatímco se Michael snažil vytvořit večeři s jakýchsi tvorů, které Sheila vůbec neznala.
"Hm?"zamumlal Michael a z něčeho si ukousl.
"Proč se nevrátíš domů?"zeptala se Sheila a hlavu si opřela o stěnu, která stála za gaučem.
"jsem doma,"opáčil Michael s udiveným výrazem.
"Ne nejsi, Michaele. Doma jsi jinde. Ne v tomhle světě.... Myslím tam, kde bydlím já a Choe. Vrať se tam,"vysvětlovala mu Sheila a přitom se mračila.
"Já vím, Shei. Ale... když jsem vlkodlak, nemůžu se jen tak vrátit. Víš.. zabíjím. A ty by ses mě měla bát o mnohem víc, než se mě bojíš teď."
"Já se tě nebojím, Michaele. Proč bych se tě bála?"
"Ty možná ne, ale lidi u nás by se mě báli. A hlavně by mě co nejdřív zabili."
"A to se s tím nedá nic dělat?"
"Jo..Dá. Ale je to složitý. Trvalo by to dlouho a možná, že by se to ani nepovedlo."
"Jak to víš?"
"Nejmocnější vlkodlak je na druhé straně Boglorie. A jeho moc je neuvěřitelná. A jestli ho nějak naštveš, a to je hodně lehký, zabije tě."
V tu chvíli se Sheila odmlčela.
"Michaele...Nevíš, jak jsem se sem dostala?"
"To je síla hudby. Chuchy a Chuch ti to řeknou."
"Ty je znáš?"
"Jo.. I mě pomáhali."
"Aha. A.. proč se to jmenuje Síla hudby?"
"Protože... nevím, jak ti to vysvětlit. Prostě je to taková magie. Když hraješ něco, co jsi hrála poprvé za svůj život, prostě tě sem přemístí. Já hrál například na kytaru."

Jakože ty jsi muzikant??

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......


Cherry :)

Síla hudby- Být originální II.

6. října 2012 v 14:32 | Cherry
Ahojda :) Možná, že už na to mám čas. Asi, že se mi i chce. Takže jsem pro vás napsala pokračování další kapitoly Síly Hudby-Být originální II. část.Takže si to užijte :)


"A proč jsi sem šla?"zeptala se Chuchy v lese.
"Já sem nechtěla jít,"odpověděla jí Sheila zaraženě. Pořád zkoušela signál. Furt nic!
Chuchy se s Chuchem zatvářili uraženě. Zatracená fantazie. Prostě si nesmí představovat, že jí zabijou,nebo že jsou naštvaní.
"Co že si?!"zakoktal Chuch. Fakt už toho nechte.
"Prostě jsem sem nechtěla. Zahrála jsem na piáno a už jsem byla tady. S Choe."
"Aha. A chceš tu být?"zajímalo Chuchy znovu. Sheila se zamračila. Představila si je, jak se na nic takového nikdy nezeptali. Ale nic. A prý, že to je všechno fantazie.
"Nevím. Asi. Ale... na jednu stranu chci, na druhou ne,"rozhodla se nakonec.
Jenže... Ona ho miluje. Michaela. Ale zárověň domů chce. Jenže,když někoho milujete, prostě ho milujete. A nechcete od něj pryč. Jedině... jedině, že by ho vzala s sebou. Ale jako vlkodlaka? V tom je ten problém. A na to jediné Sheila zatím myslela.
"A teď se budu ptát já,"oznámila Sheila, když zakopla o velký kámen. "Odkud jste?"
"Z tvé hlavy,"odpověděl Chuch s úsměvem. Skoro se to ani nedalo poznat, jelikož to byl malý transformer.
"Ne, myslím... Určitě máte nějakou rodinu?"
"Jsme nejmenší Autoboti,co můžou být. A rodinu máme.- Všechny Autoboty,"opáčila Chuchy.
"Takže přece jenom jste Transformeři!"
"Jo jsme. A právě proto by ses tolik neměla dívat na Televizi,"prohlásil Chuch. Vážně se střídali! Chuch-Chuchy-Chuch-Chuchy-Chuch-
"A tohle jsem si taky vymyslela? To,co si teď řekl?"
"Přesně tak. I tohle. Ty máš ale nápady!" -Chuchy.
"Hej! To bylo zbytečný."

Stromy, na kterých nerostly listy,ale na kmenu ty chlupaté kytky. Krásně barevné a přitom tak obyčejné. Na každou z nich sáhla i když věděla, že jsou prostě jemné. Každá mohla být jemná jinak. Ne? Ale ano....
"Sheilo?" Ehm. To byl jen Michael. Pořád to je jen Michael. Nebo Chuch a Chuchy, kteří šli za svou rodinou. Sheila trvala na tom, že půjde s nimi, jenže Chuch a Chuchy trvali zase na tom, že je to zbytečné. Že je prý někdy určitě uvidí. A varovali ji, že jsou tu i Deceptikoni. To ona sama věděla. Přece si je tady představuje,ne?
"Hm?"broukla a otočila se.
"Co tu děláš? Říkal jsem ti, že je to tu nebezpečný."
"A co? Já to vím. A stejně jsme potkala dva Autoboty, co mě tu provedli,"odsekla hořce. Vážně? Doopravdy? Autoboti? A kde je vzala?
"Ty sis tady fakt představila Autoboty?"zasmál se Michael.
"Jo. A právě vedu skvělej monolog,"odeskla znovu.
"Jak jsi na to přišla?"
"Vím, že nejsi opravdový. Že... jsi jenom z mé hlavy, Michaele."
"Ne. Ve světě jsem normální člověk. Ale tady si mě představuješ jako vlkodlaka. Jedině to nejsem."
"Takže.. když tě potkám doma... tak mě nepoznáš?"vyděsila se. NE!
"Ne."



Cherry :)

Síla hudby- Být originální I.

4. října 2012 v 16:21 | Cherry
Včera to bylo náročné a chtěla jsem napsat alespoň jednu část. Jenže z denního courání jsem byla hotová a ani jednu část jsem nestihla, jak už jste si asi všimli. A prosím o to, aby jste ohodnotili mé příběhy, protože mi blbne blog.cz.. Ukazuje se mi, že včera navštívilo vás blog 0 lidí a přitom, že někdo něco okomentoval. No, tak napište alespoň něco, abych věděla, že jste tu byli ;) . A roli v tom měla včera možná i Lenost. Jako téma týdne,že? No nic. Takže si počtěte první část další kapitoly Síly Hudby. Nech sa páči :) ;)

Sheila se probudila v tom úžasném paláci. Michael ležel na zemi a Sheile došlo, že ho asi schodila. Jak to dělávala vždy. Doma se probudila- a šup! Pes ležel na zemi. Probudila se u Choe- a šup! Choe ležela na zemi!
Nechala Michaela Michaelem a v kostkované košily, fialových kraťsech, červených Converse teniskách vyrazila ven, než si uvědomila, kde to vlastně je.
"Sakra..."zasténala úzkostlivě. Proč si nemůže jen tak vyrazit? Hloupá nebezpečná... rasa(?)! Z hluboka se nadechla a vykročila po skalách. Různí tvorové se na ni usmívali a cenili zuby, až se začala bát, že to úsměv není. A že je dost možné, že si na ni brousí zuby. "Ahoj,"zdravila všechny a přitom si na ně zuby jako brousila taky. Ale i tak chce domů.
Začali kolem ní pobíhat chlupatí malí "psy". Alespoň tak vypadali. Ve velikosti Čivavy. Což bylo hodně roztomilé. Uši měli povislé, oči modré, kraťoučké čumáčky, packy krátké jako palec na ruce a ocasy dlouhé asi pět centimetrů. Jeden se Sheile pověsil na nohu a ostrý drápek jí zaril do kůže. "JAU!"zakvílela a toho pejska vzala do náruče. Z nohy jí vyteklo pár kapek krve a objevila se zde malá černá tečka. Asi by měla doběhnout za Michaelem,aby ji ošetřil. Bála se,aby něco nechitila, jelikož tady je možné všechno. "Ahoj, Drápku." Rozhodla se, že mu bude říkat takhle. Drápky měl docela ostré.
Drápek začal vrtět pěticentrovým ocáskem, čímž Sheilu mlátil do ramene. No, minimálně ji mlátil. Ten ocas byl totiž vážně krátký.
Kráčela po skalách a pozorovala děti zelených prcků s ušima Shreka, až na to, že byli čistě modré. A že to nebyli uprdění velikáni. Zastesklo se jí po televizi a animovaných pohádkách. Po oslíkovi.A po Puggy, její papírové fence se kterou usíná každou noc v posteli, kterou používá místo polštářku, která jí každý večer umývá nohy svým malým jazíčkem, která štěká při každé příležitosti. A která se vyčurá kdykoli, když si Sheila koupí nový bílý koberec. A přímo na ten koberec.
Drápka pořád drbala na hlavičce a zdravila každého, kdo se jí připetl do cesty a málem o něj zakopla. Ehm, co se jí připletlo do cesty a málem o to zakopla.
Drápek jí neustále zarýval drápek do jednotlivých částí těla až se začala bát o svojí krev. Už to bylo divné. Najednou se Drápek začal zvětšovat a jeho drápky už nebyli drápky, ale drápy. A on sám byl Dráp, ne Drápek. Už se ho i začínala bát. A to jako dost.
Pustila ho na zem a kráčela dál podél hlinné cesty. Vytáhla z kapsy mobil a zkoušela signál. Nic. Vůbec nic.
"HEJ!"zakřičel někdo za ní s pisklavým hlasem.
"Jo,hej!"souhlasil někdo zase za ní.
Mobil rychle zastrčila do kapsy a zamkla ho, aby se do něj nikdo nedostal. Iphone byl nejlepší mobil, jaký kdy měla a nechtěla o něj přijít. Asi tady nikdo s mobilem neumí. Takže by se nikomu nemělo podařit ho odemknout.
"Vlkodlačice tohle dělají?"zeptal se zase někdo.
"Já nejsem vklodlačice,"ohradila se Sheila, zatímco se pomalu otáčela na patě.
Dva malý roboti. Žeby Transformeři? Rozhodně tak vypadali.
"A kdo teda jsi?"tázali se a přibližovali se. "Člověk?"
"Jo,"odpověděla Sheila s sevřeným zadkem. Pomoc.
"Tak to všechno vysvětluje."
"Co všechno?"divila se.
"Že nás vidíš. Jsme jenom kousek z tvý bujný fantazie,víš? Transformeři. Celý tenhle svět sis jen vymyslela,"odpověděla jí holka Transformerka. Nebo jak jí říkat?
"Ale, Choe si ho taky vymyslela,"napadlo ji.
"Ne. Choe tu vlastně ani není. Ale ty jí tu vidíš,"doplnil kluk Transformer. Bože. A co jejich jména?
"Takže... Kdybych si je přestala představovat, nejsou tu? Ani Michael ani Choe?"
"Ne,"řekli jednohlasně.
"A jak se jmenujete?"zeptala se po chvíli odmlky.
"Chuchy a Chuch."
Sheila se potichu zachichotala. Vtipná jména. Vážně.
"Můžem tě doprovázet celým tvým světem?"
"Budu jenom ráda,"opáčila Sheila vesele a vykročili přímo do lesa.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry :)

Líbilo se?

Pardon za nepřítomnost.

3. října 2012 v 21:43 | Cherry
Ahojte, lidi. Omlouvám se za celodenní nepřítomnost. Byla jsem s kamarádem v Praze po obchodech. Asi jsem se nezmínila o tom, že tenhle jediný člověk mi rozumí s tím kreténem Karlem? (Mimochodem, to je můj ex přítel.) Asi jsem se nezmínila. A jedině on mě vážně chápe. A nadává na něj stejně, jako já, zhruba... A navíc byla neskutečná sranda. A na pusu sral. Asi pochopil, že nechci zničeho nic mít kluka. Ani se s nikým líbat. :) Takže ahoj Cherry

Síla hudby- Hodné bytosti II.

2. října 2012 v 22:03 | Cherry
Síla hudby mě vážně dostala. Nevím sice, jak moc dostala vás, ale mě to nějak chytlo. A líbí se mi to. Ráda píšu. A to hlavně, když mě baví vymýšlet konkrétní příběh. Tolik kapitol(sice byli krátké) jsem nikdy nenapsala. A vážně NE takové.Ale i tak jsem toho napsala vážně hodně o lásce, dobrodružství, horory, vtípky. Je toho hodně. Ale sem jsem se rozhodla napsat vše. Vše. Mix lásky, dobrodrušství, hororu a přitom vtipného dialogu mezi hlavními postavami. A asi právě proto mě to tak baví. V téhle kapitole by měla vystupovat hlavně Sheila s Michaelem, jelikož jsem se rozhodla, že do toho přidám trochu více romantiky. Choe tam bude samozřejmě taky, pro vás, co jí mají rádi. Dokonce jsem tam dala i kousek, kde je jen ona ve svém pokoji. Teda, v Michaelovim pokoji. A pak jen Sheila a Michael v dalším pokoji ;D. Nech sa páči ;D


"Líbí?"zeptal se Michael a sedl si vedle Sheili.
"Že váháš!"odpověděla mu Choe a zazářila. Michaelovi to celé přišlo hrozně vtipné. Aby ne, když jsou obě tak nadšeně vykulené a přitom zaječí vždy, když se jim něco líbí. A že se jim líbilo hodně věcí.
"A co tobě?"obrátil se k Sheile.
"Skvělý,"opáčila Sheila, zatímco pozorovala televizy. "Tady funguje satelit?"
"Ne. Je to spíš něco, jako vzpomínka na domov. Je to vyrobený z papíru,"odpověděl jí Michael a opřel jí hlavu o rameno. Choe na ně znovu zazírala. Ježíš... Asi trochu žárlila. Možná proto, že ona sama už dlouho klula neměla.
"Z papíru? Tady se vyrábí papír?"zeptala se Choe,aby ty dva od sebe nějak odtrhla.
"Ne. Ale když seš tady dlouho, dokážeš všecko. Vyrobil jsem si ho sám."
"Můžu se kouknout nahoru?"zeptala se znovu a Michael přikývl.
"Myslíš, že bude ječet?"zeptala se Sheila tiše, aby ji neslyšela Choe.
"Rozhodně."
A ano. Ječela. Její pokoj vypadal jako ten luxusní pokojík na Manhattanu. Nebylo jasné, že je její, jenže Michael měl v úmyslu jí dát přesně tenhle. A tak skočila do postele a užívala si jí. Nebyla zrovna tvrdá, jak to má Choe ráda. Asi tam nebyli pérka. Byli tam jen pírka. A muselo jich být moc. Potom byla obalená nějakých listem a přes ní hozené ovčí chlupy. Ale i tak: Velice pohodlná. V nočním stolku bylo několik šuplíků a Choe je začala prohledávat. Nebylo tam nic jiného, než knihy. Knihy a knihy a knihy. Ručně psané. A desky byli nakreslené jakousi tužkou. Nebylo možné, jak hodně věcí se tady vyrábí, a přitom se nemá z čeho. Ale Michael byl určitě člověk. Teda pro Choe. Nebyl tak úplně člověk. Ale bývalý určitě. A že se sem dostal nějak podobně, jako ona a Sheila. Tedy, nevěřila tomu, že by měl snad hrát na piáno. Možná prostě zezelenal a zmizel. Třeba mu bylo špatně! Nebo žeby spisovatel? Bylo to dost možné, protože by se klidně vsadila, že nikdo tady neumí psát,ani číst. A možná, že mluví jiným jazykem.
Pročítala si texty a nejednou jí to přišlo vážně úžasné. Michael měl velice plnou slovní zásobu a bezvadné nápady. Bylo to neskutečně romantické a přitom nějak zvláštně drsné... Skoro se rozbrečela. S tím magorem bude určitě šťastná, pomyslela si. Teda, jestli přežijem.

Sheila se s Michaelem válela na pohovce a přitom zírala na tu prázdnou televizi. Byla to vážně sranda. Ten Černý Humor, co dávali v televizi. Vážně pěkné.
"A ty jsi člověk? Teda.. myslim jestli seš z našeho světa?"zeptala se Sheila po chvíli civění na televizi.
"Jo. Ráno jsem se probudil tady,"odpověděl jí s rukou na jejím stehně. On jí normálně osahává!
"Aha."
Lehla si na něj a políbila ho. Ještě, že je Choe v pokoji, jinak by asi zvracela. Nebo by každému jednu vlepila.
Michael se zašklebil. "Malá se nám zamilovala..."zašeptal a polibek jí oplatil.
"A velikán je mimo..."odeskla Sheila a naznačila mu, že by ho nejradši uškrtila.
"No to je,"přikývl Michael. Byl do ní zamilovaný až po uši vlčáka.
"A vy tady fakt nemáte žádný hezký holky?"zeptala se a převalila se vedle něj na záda.
"Jestli nepočítáš zelený holky, tak jenom dvě."
"Aha, aha, aha." Znovu ho políbila... Láska na celej život! Smějící se


Cherry :)


Síla hudby- Hodné bytosti I.

2. října 2012 v 11:53 | Cherry
Ahojda. Napsala jsem další kapitolu Síly hudby. Asi to půjde takhle pravidelně, jak už vidíte. Každý den byste tu měli najít dvě kapitoly. Pokud tak nebude, tak se moc omlouvám, ale někdy prostě nemám čas. Ale vážně mě to začalo bavit, takže.... Nech sa páči ;-)



Choe na ně nechápavě zírala. Ti dva se tam v pohodě líbali, zatímco Sheila držela Choe v náručí. Pche. Vlkodlak. Bože. To si asi Sheila neuvědomila.
"Lidičky?"přerušila je Choe a snažila se dostat na vlastní nohy. Ještě byla trochu vystresovaná z téhle země a z toho, jak rychle dokáže omdlít.
Michael a Sheila se od sebe rychle odtrhly, utřely si rty a věnovali se jen Choe. Choe ho vlastně ani neznala. Ani Sheila. Skoro... vůbec.
"Choe! Jsi v pohodě?"vyjekla Sheila nadšeně a objala ji.
"No, já jo,ale nejsem si jistá, že vy jo,"opáčila Choe a podala Michaelovi ruku. Nebylo možné, jak rychle se dokáže zorientovat. A zdálo se, že to Sheilu i Michaela trochu děsilo. Ale také bylo divné, jak mluvila.
"Já už musim, už je skoro večer,a vy byste se taky měli někam schovat,"prohlásil Michael a chystal se k odchodu, jenže Sheila ho chytila za ruku. Choe se nenápadně zachichotala. Jak je možné, že se s takovým blbečkem líbala? pomyslela si. A navíc- stejně ho vážně vůbec nezná.
"A, pane gentlemane, kam se asi tak máme schovat? To nás nemůžeš vzít s sebou? Copak tam máš "rodinu"?" Sheila se nikdy nenechala odbýt. A prostě musela! Nejde o to, jestli je to gentleman, a to že asi není, ale jde o to, jestli je tady víc vlkodlaků. A Sheila to hodlala zjistit nenápadně před Choe.
"Nemám tam rodinu. Bydlím sám, jenže... je to hodně daleko a vy než byste tam došli, tak já tam za chvilku došplhám,"odpověděl Michael a ukázal na skály. To jakože tam bude nějaká cesta pro nás a on si tam došplhá? pomyslela si Sheila a zamračila se.
"Máš záda?-Máš. Tak nekecej a šplhej!"
"Myslíš jako, že vás unesu? Nezapomeň na to, že jsem normální kluk."
"Hm. Ale pěkně silnej normální kluk,"podotkla Sheila a strčila do něj. Sedla mu na záda a stáhla s sebou Choe.
"Magoři,"zašeptala si Choe sama pro sebe. Málem z Michaela sletěli, když se dal do pohybu. A v Choe zamrazilo.


"A jsme tu,"prohlásil Michael a zastavil se. Sheila byla ještě trochu zmatená z toho, jak je to tu krásné. Ti tvorové žijí jen v hloučkách a bylo tu ještě několik stejných vlkodlaků, kteří samozřejmě, nechali Michaela na pokoji. Sheilu chvíli děsilo, že by si snad mohli myslet, že jsme Michalův úlovek.
Michael bydlel na vrcholku jedné skály, kde bylo spousta bytostí z tohohle světa. A tyhle se zdáli hodné. Stejně jako Michael. Tedy.. někdy. A Sheila se musela snažit ho nenaštvat. Bála se už při pomyšlení, že se ho jen dotkne tím, že ti vlkodlaci jsou strašní. A že se jich bojí.
"Páni,"vydechla Choe překvapeně. " Jsou vážně roztomilí!"
"To si myslíš, uměj bejt i pořádně naštvaný,"řekl Michael a Sheila pokrčila rameny. Jasný. Oni, pomyslela si. "Sheilo, jdeš špatným směrem!" Sheila se zastavila. "Doleva."
Tohle byl takový velký bárák, podobající se paláci. Sheila k němu kráčela s otevřenou pusou a Choe jí následovala jako klon. Michael se jim smál. Vydal se za nimi s blaženým úsměvem.
"To je fakticky tvoje?"divila se Choe a Michael jí přikývl na odpověď. "Super!"
Sheila se rozeběhla směrem k vchodovým dvěřím.
"Je odemčeno,"informoval ji Michael. Sheila rozrazila dveře. Ten barák byl vážně skvělý! Takový... luxusní, ale přitom skromný.
"Bože můj...."zašeptala Sheila a vrhla se na pohovku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Cherry :)

Síla hudby- Pozornost zelené II. část

1. října 2012 v 21:17 | Cherry
Ahojte, lidi. Chtěla jsem si druhou část nechat pro sebe až do zítřka, jenže by mi to nedalo spát a pořád bych vymýšlela v noci dál a dál. A chci se dozvědět, co se stane potom... Smějící se Vážně nevím, co se stane, protože vždycky to vymýšlím během psaní, tak už se to chci dozvědět. Takže si to užijte ;) :))

Michael se tvářil poněkud naštvaně. A dýchal zhluboka. Sheila na něj vyděšeně civěla a pořád těkala k jeho očím. Už nebyli kaštanově hnědé. Byli takové... popelové. A krvavé. Stejně jako ten chlupáč, co ji ještě před chvilkou honil. Byl hnědě zbarvený, vysoký a s ušima vlčáka. Vážně. Ale přesto byl vážně krásný. Takový... drsně roztomilý. Jinak se to asi pojmenovat nedá. Těkal po jejím těle odzhora dolů a Sheila se začala obávat o vlastní maso. Sakryš, zasténala v duchu. "Klid,"zašeptala a znovu pohlédla do jeho šedivých očí. "Jen klid." Měla rozklepané ruce a nohy se jí klepali jako při -30 stupňové zimě. "Michaele, nemáš proč být naštvaný." Snažila se ho nějak uklidnit, jelikož se tvářil vážně, ale vážně naštvaně. Zatvářil se uklidněně a Sheile se ulevilo.
Zdálo se, že jeho oči byli zase kaštanově hnědé a dýchal už normálně. A pomalu se začal proměňovat na člověka.
"Promiň,"řekl tiše a vytratil se džungli. Sheila zůstala stát uprostřed cesty a zírala cestou k němu. Asi ho milovala. Ale asi se ho bála. "Michaele?"zašeptala. "Michaele?!"křikla a skály jí venovali odpověď. "Hm. Díky."
Bloudila džunglí a přitom pozorovala všechny části, kde by mohla Choe najít.
"SHEILO!!!"ozvěna křičela hlasitěji, než se mělo. Ze skal spadalo trochu kamenů. Sheila uslyšela kroky. Choe.Tedy doufám.
"Sheilo,"řekl klidný hlas a v Sheile zamrazilo. "Počkej."
Zastavila se. A otočila. Michael. Nesl v náručí Choe.
"Cos jí proved?!"vyjekla Sheila a rozeběhla se k němu. Choe byla neskutečně lehoučká. A Sheila jí bez problémů unesla. Vzala jí do náruče a Michael jí ještě trochu přidržoval. Sheila ho plácla po ruce.
"Byla pod skalama. Je tady hodně nebezpečnejch živejch věcí. Já jí nic neudělal,"prohlásil uraženě. Ale ve vlkodlaka se neproměnil.
"Hm. Jasný. Jak ti mám věřit? Proč jsi mi to neřekl?"zasténala Sheila, zatímco se snažila Choe probudit. Pořád nic. Ale dýchala.
" Znal sem tě sotva deset minut. Určitě na tebe hnedka vybalim, že jsem vlkodlak!"
Přešlo to v hádku.
"Alespoň si nemusel mít myšlenky typu: Zabiju jí!"
"Nikdy jsem na to ani nepomyslel! Myslíš, že to umim ovládat? Prostě jsem se proměnil..."
"No jo. Jasný. Ale tvářil ses tak a já si myslim, žes nemyslel na nic jinýho. Kromě mejch vlasů!"
"Chápeš, že jsi prostě hezká a nevim, jak ti to říct."
Sheila se zarazila. Máš takovou chuť mě políbit, jako já mám chuť políbit tebe? Prošlo Sheilou. Asi ano, protože jí z nenadání políbil.

Cherry :)

Skvělé blogy-aneb: reklamy :D

1. října 2012 v 19:53 | Cherry
Takže, pročítala jsem si všelijaké blogy s příběhy nebo s dobrými účely... Taky mám ráda blogy o ničem. Doufám, že to chápete dobře, protože já tím myslela blogy o všem. A tady nějaké jsou:
www.burdova-michaela.blog.cz Tenhle blog, myslím, hodně z vás zná, jelikož to je web spisovatelky :)
www.nelien.blog.cz A tohle je druhý blog Michaely Burdové. Prokletí úplňku je vážně skvělé :)
www.the-hunter.blog.cz Tento blog má skvělé povídky a je do toho zapojená fantazie :) www.socialriot.blog.cz Super blog :)



Vaše Cherry ;D :)

Síla hudby- Pozornost zelené I. část

1. října 2012 v 17:40 | Cherry
Mám tu pro vás první kapitolu Síly hudby. Zaměřuji se na sci-fi a fantasy a upozorňuji vás, že tohle píšu asi po páté, protože se mi vždycky vypnul počítač, a už mě to vážně štve!! Nech sa páči ;-)

Sheila si z obličeje odhrnula červeně zbarvené vlasy a usedla k piánu. Bylo to v jejím roce, když poprvé usedla k piánu a začala do kláves všelijak bouchat, než si uvědomila, že to nejsou bubny ani hruď King Konga, do které si může libovolně bouchat. Její hbité prstíčky se rozehráli a poletovali po piánu. Přitom hrála úžasnou skladbu. Tenkrát ještě nebyla schopna porozumět notám. Ale dnes... Dnes to bylo jinak.
Její nejlepší kamarádka Choe k ní kráčela v teniskách All Star Converse a přitom se blaženě usmívala. Bylo krásné ji vidět usměvavou, už protože měla krásné zuby a krásný úsměv. Měla plné rty,ale stejně tak plnou hlavu bláznění. Usedla vedle Sheily a položila hlavu na její rameno. Pozorovala její ruce, jak poletují po klávesách. Tedy, dokud z nich nezačali šlehat zelené plameny a oboum se nezačalo stmívat před očima.

"Choe?"ozvala se a pohlédla na kulaté květy, které připomínali zvláštní chlupaté koule.
"Co je, ty zelenáči?"opáčila Choe rozčileně. Zakymácela se až málem stáhla Sheilu s sebou do trávy. Otočila se na patě a její blonďaté vlasy se rozletěli do všech stran.
"Nevím proč,ale mám pocit, že jsme v elektrickym poly,"prohlásila Sheila vydešeně a pomalu se dala do kroku.
"Myslim, že máš pravdu,Shy,"odpověděla Choe a otočila se obličejem k Sheile. Vlasy měla pořád stejně zelektrizované. Sheila dostala záchvat smíchu.
"Ty vypadáš, blonďsko." Choe se zamračila. "Měli bysme jít, než dostanem ránu. Hlavně se ničeho nedotýkej." Choe ji poslechla. Nebylo možné, jak jí věřila. Asi měla proč. Zřejmě.
Sheila zahla směrem k dřevěné chatce, na které visel břečťan. Ovšem, nedalo se říct, zda to byl opravdu obyčejný břečťan.
"Magoříš?"vyhrkla Choe vyjeveně.
"Zdá se, že jo,"prohlásila Sheila. Potom už bylo ticho. A Sheile to připadalo vážně divné. Choe je velmi ale velmi ukecaná. A nikdy s ní nebyl takový klid. Sheila se otočila směrem k Choe. Nebyla tam. Zmizela. Záhadně. "Choe?!"zaječela Sheila vystrašeně.Nic se neozývalo. Kromě zavytí. Před Sheilou se objevil chlupatý člověk s ušima vlčáka, dá se říct. Něco jako blkodlak, ale zajímavý a vážně krásný. A pomalu se přibližoval. Sheila se rozeběhla k chatce. Rozrazila dveře a zatlačila na nějakou skříň, která měla toho chlupáče zastavit. "Nech mě být!"zaječela a ozvalo se další zavytí. A potom už nic. Ticho, jen kroky.
"Žiješ ještě?" optal se neznámý hlas za ní.
"Tak napůl,"odpověděla, aniž by věděla, komu odpovídá. Ale stejně nebude mlčet. Protože se nehorázně bála.
"Dobře. Neukazuj mi pořád to pozadí, zajmá mě obličej." Sheila se zasmála. Otočila se na patě s klepavkou v rukách. Byl to pohledný chlapec, vyhublý a s obličejem drsného ztracence. A nevypadal moc veselý na to, co právě řekl. Asi to myslel vážně. Usmál se. Skvělé. "Ahoj."
"Ahoj.. Hele, nemá čas na vybavování s hubeňourama, právě se mi ztratila kamarádka a já jí potřebuju nutně najít, protože mám v plánu se vrátit domů,"rozhodla se, že bude zlá. A to se jí asi podařilo, jelikož se ten hubeňour smutně zašklebil.
"To se ti jen tak nepodaří. Já se o to snažím už celý dva roky a tobě se to nemůže podařit za jedinej den. A hlavně, když hledáš ještě někoho. A člověka. Tady,"prohlásil a přiblížil se k ní. Chytil ji za ruku,ale Sheila se z jeho sevření vyprostila.
"Ani nechci vědět, cos tím myslel,ale budeš se divit, co já dokážu. Když v jednom roce dokážeš hrát na piáno,potom dokážeš všecko,"opáčila Sheila a odtáhla skříň.Předtím ji ani nenapadlo, jak se sem ten mladík dostal.
"Cože si?"podivil se a pomohl jí se skříní. Na to, jak byl hubený měl neuvěřitelnou sílu.
"Hrála na piáno v jednom roce. Divíš se? Div se,"opáčila hrdinským hlasem a otevřela dveře. Vydala se směrem, kde to vypadalo vážně hezky.
"Aha. Mimochodem, já jsem Michael a musim říct, že máš pěkný vlasy."
"Já jsem Sheila. A musím říct, že neumíš vymejšlet komplimenty,"prohodila Sheila a trochu zrychlila.
"Jak to myslíš?"
"Že normální kluk by nikomu neřek, že má hezký vlasy, protože většinou z toho nic neni,"odpověděla Sheila a zahla doprava.
"A ty sis asi nevšimla, že já normální kluk nejsem."
"Copak seš vlkodlak?" zdvihla obočí.
Michael se zarazil. Zdálo se, že přestal dýchat. Oči mu zbělali a jeho dlaně se stiskly do pěstí. Sheila na něj jen zírala. "Michaele?"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.....


Kdyžtak napište do komentářů alespoň kritiku. A budu ráda, když si budu moct přečíst nějaký blog, takže můžete zasílat reklamy na vaše blogy.

Vaše Cherry