Síla hudby- Být originální I.

4. října 2012 v 16:21 | Cherry
Včera to bylo náročné a chtěla jsem napsat alespoň jednu část. Jenže z denního courání jsem byla hotová a ani jednu část jsem nestihla, jak už jste si asi všimli. A prosím o to, aby jste ohodnotili mé příběhy, protože mi blbne blog.cz.. Ukazuje se mi, že včera navštívilo vás blog 0 lidí a přitom, že někdo něco okomentoval. No, tak napište alespoň něco, abych věděla, že jste tu byli ;) . A roli v tom měla včera možná i Lenost. Jako téma týdne,že? No nic. Takže si počtěte první část další kapitoly Síly Hudby. Nech sa páči :) ;)

Sheila se probudila v tom úžasném paláci. Michael ležel na zemi a Sheile došlo, že ho asi schodila. Jak to dělávala vždy. Doma se probudila- a šup! Pes ležel na zemi. Probudila se u Choe- a šup! Choe ležela na zemi!
Nechala Michaela Michaelem a v kostkované košily, fialových kraťsech, červených Converse teniskách vyrazila ven, než si uvědomila, kde to vlastně je.
"Sakra..."zasténala úzkostlivě. Proč si nemůže jen tak vyrazit? Hloupá nebezpečná... rasa(?)! Z hluboka se nadechla a vykročila po skalách. Různí tvorové se na ni usmívali a cenili zuby, až se začala bát, že to úsměv není. A že je dost možné, že si na ni brousí zuby. "Ahoj,"zdravila všechny a přitom si na ně zuby jako brousila taky. Ale i tak chce domů.
Začali kolem ní pobíhat chlupatí malí "psy". Alespoň tak vypadali. Ve velikosti Čivavy. Což bylo hodně roztomilé. Uši měli povislé, oči modré, kraťoučké čumáčky, packy krátké jako palec na ruce a ocasy dlouhé asi pět centimetrů. Jeden se Sheile pověsil na nohu a ostrý drápek jí zaril do kůže. "JAU!"zakvílela a toho pejska vzala do náruče. Z nohy jí vyteklo pár kapek krve a objevila se zde malá černá tečka. Asi by měla doběhnout za Michaelem,aby ji ošetřil. Bála se,aby něco nechitila, jelikož tady je možné všechno. "Ahoj, Drápku." Rozhodla se, že mu bude říkat takhle. Drápky měl docela ostré.
Drápek začal vrtět pěticentrovým ocáskem, čímž Sheilu mlátil do ramene. No, minimálně ji mlátil. Ten ocas byl totiž vážně krátký.
Kráčela po skalách a pozorovala děti zelených prcků s ušima Shreka, až na to, že byli čistě modré. A že to nebyli uprdění velikáni. Zastesklo se jí po televizi a animovaných pohádkách. Po oslíkovi.A po Puggy, její papírové fence se kterou usíná každou noc v posteli, kterou používá místo polštářku, která jí každý večer umývá nohy svým malým jazíčkem, která štěká při každé příležitosti. A která se vyčurá kdykoli, když si Sheila koupí nový bílý koberec. A přímo na ten koberec.
Drápka pořád drbala na hlavičce a zdravila každého, kdo se jí připetl do cesty a málem o něj zakopla. Ehm, co se jí připletlo do cesty a málem o to zakopla.
Drápek jí neustále zarýval drápek do jednotlivých částí těla až se začala bát o svojí krev. Už to bylo divné. Najednou se Drápek začal zvětšovat a jeho drápky už nebyli drápky, ale drápy. A on sám byl Dráp, ne Drápek. Už se ho i začínala bát. A to jako dost.
Pustila ho na zem a kráčela dál podél hlinné cesty. Vytáhla z kapsy mobil a zkoušela signál. Nic. Vůbec nic.
"HEJ!"zakřičel někdo za ní s pisklavým hlasem.
"Jo,hej!"souhlasil někdo zase za ní.
Mobil rychle zastrčila do kapsy a zamkla ho, aby se do něj nikdo nedostal. Iphone byl nejlepší mobil, jaký kdy měla a nechtěla o něj přijít. Asi tady nikdo s mobilem neumí. Takže by se nikomu nemělo podařit ho odemknout.
"Vlkodlačice tohle dělají?"zeptal se zase někdo.
"Já nejsem vklodlačice,"ohradila se Sheila, zatímco se pomalu otáčela na patě.
Dva malý roboti. Žeby Transformeři? Rozhodně tak vypadali.
"A kdo teda jsi?"tázali se a přibližovali se. "Člověk?"
"Jo,"odpověděla Sheila s sevřeným zadkem. Pomoc.
"Tak to všechno vysvětluje."
"Co všechno?"divila se.
"Že nás vidíš. Jsme jenom kousek z tvý bujný fantazie,víš? Transformeři. Celý tenhle svět sis jen vymyslela,"odpověděla jí holka Transformerka. Nebo jak jí říkat?
"Ale, Choe si ho taky vymyslela,"napadlo ji.
"Ne. Choe tu vlastně ani není. Ale ty jí tu vidíš,"doplnil kluk Transformer. Bože. A co jejich jména?
"Takže... Kdybych si je přestala představovat, nejsou tu? Ani Michael ani Choe?"
"Ne,"řekli jednohlasně.
"A jak se jmenujete?"zeptala se po chvíli odmlky.
"Chuchy a Chuch."
Sheila se potichu zachichotala. Vtipná jména. Vážně.
"Můžem tě doprovázet celým tvým světem?"
"Budu jenom ráda,"opáčila Sheila vesele a vykročili přímo do lesa.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry :)

Líbilo se?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 6. října 2012 v 10:42 | Reagovat

Já jsem tu byla! Já jsem tu byla :D! Ohledně toho počítadla - mám to úplně stejně, a dost mě to štve. Zkus si tam dát jedno z těch pokročilých, třeba to bude fungovat.
Jinak kapitola moc pěkná. Hlavně ti roboti ;).

2 Cherry Cherry | Web | 6. října 2012 v 12:55 | Reagovat

[1]: Bylas tu! Supéér :D A zase díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama