Síla hudby- Pozornost zelené I. část

1. října 2012 v 17:40 | Cherry
Mám tu pro vás první kapitolu Síly hudby. Zaměřuji se na sci-fi a fantasy a upozorňuji vás, že tohle píšu asi po páté, protože se mi vždycky vypnul počítač, a už mě to vážně štve!! Nech sa páči ;-)

Sheila si z obličeje odhrnula červeně zbarvené vlasy a usedla k piánu. Bylo to v jejím roce, když poprvé usedla k piánu a začala do kláves všelijak bouchat, než si uvědomila, že to nejsou bubny ani hruď King Konga, do které si může libovolně bouchat. Její hbité prstíčky se rozehráli a poletovali po piánu. Přitom hrála úžasnou skladbu. Tenkrát ještě nebyla schopna porozumět notám. Ale dnes... Dnes to bylo jinak.
Její nejlepší kamarádka Choe k ní kráčela v teniskách All Star Converse a přitom se blaženě usmívala. Bylo krásné ji vidět usměvavou, už protože měla krásné zuby a krásný úsměv. Měla plné rty,ale stejně tak plnou hlavu bláznění. Usedla vedle Sheily a položila hlavu na její rameno. Pozorovala její ruce, jak poletují po klávesách. Tedy, dokud z nich nezačali šlehat zelené plameny a oboum se nezačalo stmívat před očima.

"Choe?"ozvala se a pohlédla na kulaté květy, které připomínali zvláštní chlupaté koule.
"Co je, ty zelenáči?"opáčila Choe rozčileně. Zakymácela se až málem stáhla Sheilu s sebou do trávy. Otočila se na patě a její blonďaté vlasy se rozletěli do všech stran.
"Nevím proč,ale mám pocit, že jsme v elektrickym poly,"prohlásila Sheila vydešeně a pomalu se dala do kroku.
"Myslim, že máš pravdu,Shy,"odpověděla Choe a otočila se obličejem k Sheile. Vlasy měla pořád stejně zelektrizované. Sheila dostala záchvat smíchu.
"Ty vypadáš, blonďsko." Choe se zamračila. "Měli bysme jít, než dostanem ránu. Hlavně se ničeho nedotýkej." Choe ji poslechla. Nebylo možné, jak jí věřila. Asi měla proč. Zřejmě.
Sheila zahla směrem k dřevěné chatce, na které visel břečťan. Ovšem, nedalo se říct, zda to byl opravdu obyčejný břečťan.
"Magoříš?"vyhrkla Choe vyjeveně.
"Zdá se, že jo,"prohlásila Sheila. Potom už bylo ticho. A Sheile to připadalo vážně divné. Choe je velmi ale velmi ukecaná. A nikdy s ní nebyl takový klid. Sheila se otočila směrem k Choe. Nebyla tam. Zmizela. Záhadně. "Choe?!"zaječela Sheila vystrašeně.Nic se neozývalo. Kromě zavytí. Před Sheilou se objevil chlupatý člověk s ušima vlčáka, dá se říct. Něco jako blkodlak, ale zajímavý a vážně krásný. A pomalu se přibližoval. Sheila se rozeběhla k chatce. Rozrazila dveře a zatlačila na nějakou skříň, která měla toho chlupáče zastavit. "Nech mě být!"zaječela a ozvalo se další zavytí. A potom už nic. Ticho, jen kroky.
"Žiješ ještě?" optal se neznámý hlas za ní.
"Tak napůl,"odpověděla, aniž by věděla, komu odpovídá. Ale stejně nebude mlčet. Protože se nehorázně bála.
"Dobře. Neukazuj mi pořád to pozadí, zajmá mě obličej." Sheila se zasmála. Otočila se na patě s klepavkou v rukách. Byl to pohledný chlapec, vyhublý a s obličejem drsného ztracence. A nevypadal moc veselý na to, co právě řekl. Asi to myslel vážně. Usmál se. Skvělé. "Ahoj."
"Ahoj.. Hele, nemá čas na vybavování s hubeňourama, právě se mi ztratila kamarádka a já jí potřebuju nutně najít, protože mám v plánu se vrátit domů,"rozhodla se, že bude zlá. A to se jí asi podařilo, jelikož se ten hubeňour smutně zašklebil.
"To se ti jen tak nepodaří. Já se o to snažím už celý dva roky a tobě se to nemůže podařit za jedinej den. A hlavně, když hledáš ještě někoho. A člověka. Tady,"prohlásil a přiblížil se k ní. Chytil ji za ruku,ale Sheila se z jeho sevření vyprostila.
"Ani nechci vědět, cos tím myslel,ale budeš se divit, co já dokážu. Když v jednom roce dokážeš hrát na piáno,potom dokážeš všecko,"opáčila Sheila a odtáhla skříň.Předtím ji ani nenapadlo, jak se sem ten mladík dostal.
"Cože si?"podivil se a pomohl jí se skříní. Na to, jak byl hubený měl neuvěřitelnou sílu.
"Hrála na piáno v jednom roce. Divíš se? Div se,"opáčila hrdinským hlasem a otevřela dveře. Vydala se směrem, kde to vypadalo vážně hezky.
"Aha. Mimochodem, já jsem Michael a musim říct, že máš pěkný vlasy."
"Já jsem Sheila. A musím říct, že neumíš vymejšlet komplimenty,"prohodila Sheila a trochu zrychlila.
"Jak to myslíš?"
"Že normální kluk by nikomu neřek, že má hezký vlasy, protože většinou z toho nic neni,"odpověděla Sheila a zahla doprava.
"A ty sis asi nevšimla, že já normální kluk nejsem."
"Copak seš vlkodlak?" zdvihla obočí.
Michael se zarazil. Zdálo se, že přestal dýchat. Oči mu zbělali a jeho dlaně se stiskly do pěstí. Sheila na něj jen zírala. "Michaele?"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.....


Kdyžtak napište do komentářů alespoň kritiku. A budu ráda, když si budu moct přečíst nějaký blog, takže můžete zasílat reklamy na vaše blogy.

Vaše Cherry
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 1. října 2012 v 18:57 | Reagovat

Tak já se vyjádřím jako první ;) - opravdu pěkná povídka. Sice se tam sem tam vyskytly překlepy, ale to je vedlejší, mě se to taky stává. Moc mě pobavily některé slovní obraty. A navrch ještě vlkolak - týjo, vážně to nevypadá špatně. Určitě budu číst dál :).

2 Cherry Cherry | 1. října 2012 v 19:32 | Reagovat

Ano, překlepy tam jsou ;) A to jen proto že mě vážně štve moje klávesnice, protože jsem měla předtím jiný notebook a tady je to menší, takže někdy zmáčknu něco jiného, nebo to prostě vůbec nezmáčknu :D Ale jinak děkuju za přečtení a moc se za ty překlepy omlouvám :)
Mě se taky líbí tvé povídky :)

Cherry :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama