Leden 2013

Nenávist II.část

16. ledna 2013 v 23:40 | Cherry
Vzhledem k tomu, že nechci být virtuálně týrána, jsem se rozhodla napsat druhou část Nenávisti. :D Jen chci rovnou říct, proč jsem to nenapsala hned - celé svátky jsem byla nemocná a včera jsem několikrát zvracela... a není moc lehké psát knihy, když se shýbáte nad záchodem a snažíte se, abyste si nepozvraceli vlasy, takžé...! A jak vždycky říkám: "Nech sa páči!" :D

Sheila skočila na gauč a rozvalila se snad i na opěradle. Michael se jen zazubil. Už to bylo pár hodin, co Sheilu chtěl slupnout obří vlkodlak jménem George. Zkrátka měla štěstí, že existuje vegetarián Michael. Krásný vegetarián Michael.
Sledovala jeho svalnatá záda a vysokou postavu a najednou jí napadlo: Kde vzal to oblečení?
"Je tady hodně věcí, ze kterejch se to dá vyrobit,"odpověděl jí Michael a otočil se na ní. "Což mě pěkně potěšilo."
"Ehm... ty mi čteš myšlenky, jo?"
Michael pokrčil rameny a přikývl. Pak se zašklebil a sklonil se, aby ji políbil. Proč se ti dva pořád líbali? Proč?

Choe běžela celým světem, který, bohužel, vůbec neznala. Najednou litovala toho, že se tenkrát nepřihlásila ke Skautům. Když zjistila, že "Nic" je něco skřížené s ptákem, dinosaurusem a čímsi chlupatým, děsila se toho ještě víc. Rozhodla se tomu říkat Ptákosaurus, ale bylo to zbytečné, protože jí šlo o život.
"Do prdele!"vyjekla, když zakopla. Bála se totiž, že upadne a Ptákosaurus ji sežere - a nebude mu chutnat, protože nemá skoro žádné maso. Zatočila doprava - ale uklouzla, protože měla dost blbé boty na utíkání. Dopadla na obličej a zůstala ležet v bezvědomí.

Sheila zamžikala a posadila se. "Kde to, kurva, jsem?"zeptala se sama sebe. "Michaele?" Ale nic. Nic se neozývalo - krom křiku. A taky vrčení a štěkání a trhání a všeho možného, co zní tak nějak... děsivě. Rychle vyskočila na nohy a vydala se tím směrem, kterým se jí vůbec, ale vůbec nechtělo. Byla až dost vyděšená těmi zvuky, které z toho místa vycházely. Moc netoužila po tom vidět to místo.

Michael se pokoušel toho hajzla zabít. Choe se krčila v rudém křoví a polykala vzlyky. Sheila přiběhla přesně v tu chvíli, co hajzl dopadl na zem - tedy Ptákosaurus. Už se nehýbal, což byla jasná známka toho, že už se ani hýbat nebude. "Debilní Ptákosaurus!"vykřikla Choe, když vylezla z křoví. Michael na sebe vzal zpátky lidskou podobu.
"To je..."zamumlal tiše, když si prohlédl svého nejlepšího kamaráda. "Ten kretén!"
"Kdo?"zeptala se Sheila nechápavě. Nechápala nic. Toho "kreténa", ani to, co tady "kretén" vůbec dělá.
"Kámoš,"odpověděl Michael a odvrátil pohled od své druhé duše - Filla. "Tvrdil mi, že by neublížil ženský - ani člověku. Myslel jsem, že je taky vegetarián."
"Taky vegetarián?"nechápala Choe.
Sheila se k ní soucitně naklonila. "Michael nejí maso."
"Ty vole!"vyjekla Choe pobaveně a Michael se zamračil. "Klid, chlapče, klid..."zamumlala Choe, aby ji Michael neroztrhal. No, on by vlastně neroztrhal. Vždyť by mu nechutnala!
"Myslel jsem, že Fill je normální. Jaks to říkala, Choe? Ptákorus?"
"Ptákosaurus,"opravila ho Choe.
"Tvoji kamarádi se nás snaží zabít,"pronesla Sheila. V jejím hlase byl slyšet napůl smích, ale napůl strach.
"George nebyl kamarád, Shei,"řekl Michael a zamračil se - znovu.
"No jo, no jo. Ale já už ven chodit nebudu!"prohlásila Sheila.
"Souhlas,"přikývla Choe. Michael se jen zasmál.
"Já vám říkal, že je to tady nebezpečný."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Jen vám chci ještě říct, abyste se jukli na jeden blog: http://vopple.blog.cz/

a ještě vás chci informovat, že plánuju změnit design tohoto blogu. moc se mi současný nelíbí.



Cherry

A další....- Nenávist I. část

2. ledna 2013 v 14:07 | Cherry
Asi jste si všimli, že můj blog už nemá moc článků. Museli jste si toho všimnout... Jen poslední dobou nemám čas. Hlavně o těch Vánocích a teď o Silvestru to bylo dost pestrý. Jsem jen trochu zaneprázdněná, takže... No nic. Dávám sem další kapitolu, což znamená, že jsem na tenhle blog nezapomněla. Myslela jsem na něj každou vteřinu, vymýšlela jsem novou kapitolu. No, a vzniklo z toho tohle. Tak si to užijte!

Sheila sebou zběsila trhla, když si všimla vlkodlaka pod stromem, na kterým seděla. Sice se nedíval na ní, ale hýbal nosem tak znechuceně, jako by ji cítil. Tohle Michael nebyl. Michael byl mnohem hezčí vlkodlak, tohle bylo nechutné.
Zatajila dech. Vlkodlak se totiž zastavil a koukal kolem sebe. Sheila věděla, že je po ní. Ten vlkodlak ji doopravdy cítil. Pomalu vlezla do místa, kde je spoustu listů a vlkodlak by ji nemusel vidět. A najednou vzhlédl a zavrčel. Když skočil nahoru na větev jen kousek od Sheily, ona seskočila dolů tak rychle, div se jí tam nezachitily kalhoty. Boty jí na blátě klouzaly a létaly kolem ní listy, jak za ní vlkodlak běží a ničí vše zelené, co mu padne pod ruku. Ne, pod tlapu.
Vrčel a škubal sebou, protože se mu do tlap zarývaly trny z růží a jiných květin, které tady rostly. Už byl celý zablácený.
Když Sheila zahýbala, skoro uklouzla a namlela si. Teď bylo příliš nebezpečné padat. Musela běžet a běžet a běžet ve světě, který vůbec nezná. Třeba se tady najednou objeví Michael a zachrání jí! Ale nikde nebyl. Prostě jen běžela, utíkala před tou nestvůrou, která si jí chce dát místo lahodného propečeného kuřete k obědu.
Vlkodlak vyskočil, ocitl se jen malý kousek od Sheily. Ona vyděšeně vyjekla a zkutálela se na zem. Zrychlil se jí tep. Chlupatá nestvůra se k ní přiblížila s vrčícími zvuky a pěnou u pusy. Vesele vycenil zuby a trhl za Sheilinu košili. Sheila znovu vyjekla. Pokusila se stoupnout si a utéct, ale vlkodlak ji držel moc pevně. Když se chystal utrhnout jí hlavu a spolknout i s vlasy, narazilo do něj cosi tak prudce, až odletěl a Sheila skoro taky. Ale každopádně už jí nehrozilo, že jí sežere vlkodlak tak brutálně, jak si ani nedovedla představit. Podívala se směrem, kde se prali dva vlkodlaci. Dovedla je rozeznat: Ten hnusnější byl ten, který na ní zaútočil, ten hezčí byl ten, který jí zachránil. A pak si všimla, kdo byl ten, co jí zachránil. "Michaele!"zaječela. Hnusnější vlkodlak byl už napůl roztrhaný. Michael se nad ním skláněl a v "ruce" svíral špičatý klacek. Zabodl druhému vlkodlakovi klacek do hlavy - tedy alespoň to tak vypadalo. Michael ho spíš zabodl do země.
Pak se obrátil na Sheilu a došel až k ní. Teprve potom se proměnil. "To byl George,"prohlásil, ale Sheila tomu vůbec nevěnovala pozornost.
"Proč jsi ho, sakra, nezabodl?!"vyjekla a vstala. Michael povytáhl obočí.
"Kdybych ho zabil, přijde jich víc, víš?"opáčil a obrátil se zády k ní. Sheila ho popadla za rameno a obrátila čelem k ní. Michael natáhl ruku kamsi nad Sheilinu hlavu a když ji stáhl, v ruce držel dvě růžové bobule.
"Co to je?"tázala se Sheila. Michael jí jednu podal. "Bude to otrávený, Michaele."
"Jak myslíš dlouho, že tady žiju?"odpověděl jí Michael klidně a strčil si celoum bobuli do úst. Znovu se obrátil a kráčel směr jeho dům. Sheila cupitala za ním, ale neustále se otáčela na polomrtvého vlkodlaka. Michael začal hvízdat.
"Co to mělo znamenat? Jaktože ty seš hodnej- a tohle je hajzl, co mě chtěl sežrat?"vypálila Sheila rychle a Michael vzdychl.
"Ne každej vlkodlak je... nehladovej."
Sheila na něj vykulila oči. "Cože? Takže až ty budeš hladovej, tak mě budeš chtít sežrat a potom si pochutnáš i na Choe, pak možná sežereš i vlastní nohu- pak zase ruku... utrhneš si UCHO?!"
Michalel se jen zubil. "Dělám si srandu. Každej vlkodlak je hladovej, ale ne každej jí...maso."
"Takže ty jsi vegetarián?"
"Klidně tomu věř,"zasmál se Michael a Sheila skoro padla.
"COŽE?"

Choe se ohlédla za sebe. Nic. Byla to jen halucinace. Kráčela na cestě lesem, celkem barevným lesem. Kolem ní se vlnily růžové, modré, červené a oranžové stromy, nad ní poletovala duhová pírka a ještě nad nimi svítila duha. Jen trochu víc barevnější.... byly na ní všechny barvy. "Hůstý,"zamumlala Choe, když si duhy všimla. Při každém kroku se pod ní zvlnila zem, takže Choe častokrát zavrávorala. "Sheilo!"zavolala. "Michaele!" Když se nic neozývalo, znovu zavolala: "Sheichaele!" Ale pořád nic. Znovu se za ní cosi hýblo. Obrátila se,ale další nic. Pokrčila rameny a šla dál - stejně šla už k Michaelovi domů. Když znovu něco uslyšela, rozeběhla se.... "Nic" za ní běželo taky....


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry