A další....- Nenávist I. část

2. ledna 2013 v 14:07 | Cherry
Asi jste si všimli, že můj blog už nemá moc článků. Museli jste si toho všimnout... Jen poslední dobou nemám čas. Hlavně o těch Vánocích a teď o Silvestru to bylo dost pestrý. Jsem jen trochu zaneprázdněná, takže... No nic. Dávám sem další kapitolu, což znamená, že jsem na tenhle blog nezapomněla. Myslela jsem na něj každou vteřinu, vymýšlela jsem novou kapitolu. No, a vzniklo z toho tohle. Tak si to užijte!

Sheila sebou zběsila trhla, když si všimla vlkodlaka pod stromem, na kterým seděla. Sice se nedíval na ní, ale hýbal nosem tak znechuceně, jako by ji cítil. Tohle Michael nebyl. Michael byl mnohem hezčí vlkodlak, tohle bylo nechutné.
Zatajila dech. Vlkodlak se totiž zastavil a koukal kolem sebe. Sheila věděla, že je po ní. Ten vlkodlak ji doopravdy cítil. Pomalu vlezla do místa, kde je spoustu listů a vlkodlak by ji nemusel vidět. A najednou vzhlédl a zavrčel. Když skočil nahoru na větev jen kousek od Sheily, ona seskočila dolů tak rychle, div se jí tam nezachitily kalhoty. Boty jí na blátě klouzaly a létaly kolem ní listy, jak za ní vlkodlak běží a ničí vše zelené, co mu padne pod ruku. Ne, pod tlapu.
Vrčel a škubal sebou, protože se mu do tlap zarývaly trny z růží a jiných květin, které tady rostly. Už byl celý zablácený.
Když Sheila zahýbala, skoro uklouzla a namlela si. Teď bylo příliš nebezpečné padat. Musela běžet a běžet a běžet ve světě, který vůbec nezná. Třeba se tady najednou objeví Michael a zachrání jí! Ale nikde nebyl. Prostě jen běžela, utíkala před tou nestvůrou, která si jí chce dát místo lahodného propečeného kuřete k obědu.
Vlkodlak vyskočil, ocitl se jen malý kousek od Sheily. Ona vyděšeně vyjekla a zkutálela se na zem. Zrychlil se jí tep. Chlupatá nestvůra se k ní přiblížila s vrčícími zvuky a pěnou u pusy. Vesele vycenil zuby a trhl za Sheilinu košili. Sheila znovu vyjekla. Pokusila se stoupnout si a utéct, ale vlkodlak ji držel moc pevně. Když se chystal utrhnout jí hlavu a spolknout i s vlasy, narazilo do něj cosi tak prudce, až odletěl a Sheila skoro taky. Ale každopádně už jí nehrozilo, že jí sežere vlkodlak tak brutálně, jak si ani nedovedla představit. Podívala se směrem, kde se prali dva vlkodlaci. Dovedla je rozeznat: Ten hnusnější byl ten, který na ní zaútočil, ten hezčí byl ten, který jí zachránil. A pak si všimla, kdo byl ten, co jí zachránil. "Michaele!"zaječela. Hnusnější vlkodlak byl už napůl roztrhaný. Michael se nad ním skláněl a v "ruce" svíral špičatý klacek. Zabodl druhému vlkodlakovi klacek do hlavy - tedy alespoň to tak vypadalo. Michael ho spíš zabodl do země.
Pak se obrátil na Sheilu a došel až k ní. Teprve potom se proměnil. "To byl George,"prohlásil, ale Sheila tomu vůbec nevěnovala pozornost.
"Proč jsi ho, sakra, nezabodl?!"vyjekla a vstala. Michael povytáhl obočí.
"Kdybych ho zabil, přijde jich víc, víš?"opáčil a obrátil se zády k ní. Sheila ho popadla za rameno a obrátila čelem k ní. Michael natáhl ruku kamsi nad Sheilinu hlavu a když ji stáhl, v ruce držel dvě růžové bobule.
"Co to je?"tázala se Sheila. Michael jí jednu podal. "Bude to otrávený, Michaele."
"Jak myslíš dlouho, že tady žiju?"odpověděl jí Michael klidně a strčil si celoum bobuli do úst. Znovu se obrátil a kráčel směr jeho dům. Sheila cupitala za ním, ale neustále se otáčela na polomrtvého vlkodlaka. Michael začal hvízdat.
"Co to mělo znamenat? Jaktože ty seš hodnej- a tohle je hajzl, co mě chtěl sežrat?"vypálila Sheila rychle a Michael vzdychl.
"Ne každej vlkodlak je... nehladovej."
Sheila na něj vykulila oči. "Cože? Takže až ty budeš hladovej, tak mě budeš chtít sežrat a potom si pochutnáš i na Choe, pak možná sežereš i vlastní nohu- pak zase ruku... utrhneš si UCHO?!"
Michalel se jen zubil. "Dělám si srandu. Každej vlkodlak je hladovej, ale ne každej jí...maso."
"Takže ty jsi vegetarián?"
"Klidně tomu věř,"zasmál se Michael a Sheila skoro padla.
"COŽE?"

Choe se ohlédla za sebe. Nic. Byla to jen halucinace. Kráčela na cestě lesem, celkem barevným lesem. Kolem ní se vlnily růžové, modré, červené a oranžové stromy, nad ní poletovala duhová pírka a ještě nad nimi svítila duha. Jen trochu víc barevnější.... byly na ní všechny barvy. "Hůstý,"zamumlala Choe, když si duhy všimla. Při každém kroku se pod ní zvlnila zem, takže Choe častokrát zavrávorala. "Sheilo!"zavolala. "Michaele!" Když se nic neozývalo, znovu zavolala: "Sheichaele!" Ale pořád nic. Znovu se za ní cosi hýblo. Obrátila se,ale další nic. Pokrčila rameny a šla dál - stejně šla už k Michaelovi domů. Když znovu něco uslyšela, rozeběhla se.... "Nic" za ní běželo taky....


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......

Cherry
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 3. ledna 2013 v 18:11 | Reagovat

Tak jsem přečetla kapitolu a páni :D. Jak ty to děláš, že vždycky přijdeš na tak neotřelé slovní obraty? Třeba zrovna to "nic" - mě by v životě nenapadlo takhle to popsat. Všechna čest ;).
Jinak, jak to dělám, že píšu tak dlouhé kapitoly? Já pořádně ani nevím. Naopak mě hrozně štve, že se neumím vyjádřit krátce a všechno musím obšírně vysvětlovat. Navíc to pak taky píšu strašně dlouho :).
A opravdu bych ti DOPORUČOVALA, aby další kapitola přibyla co nejdřív ;). Jinak tě začnu virtuálně týrat ;D...

2 i-love-love i-love-love | 4. ledna 2013 v 14:14 | Reagovat

Bojim, bojim! :D

A jinak děkuju za tu čest... :D

Na slovní obraty chodím v té nejbláznivější části mého mozku :D

Cherry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama